středa 3. září 2008

Smrti


Co by se stalo, kdyby náhle člověk přišel o všechny blízké? Úplně všechny. Jak by to asi zamávalo s lidskou psychikou. Smrt je jedna z mála věcí, se kterou se lidský rozum není sto vyrovnat snad nikdy, anebo k tomu musí použít všelijaké triky.

Některé triky jsou velmi průhledné, jiné staví na své zdánlivé nevyvratitelnosti, většina z nich však operuje s pojmem víry. (víra v převtělení, nebe, posmrtný život, nirvanu atp.).

Existencionalisté právě u toho bodu začínají svůj výklad. Odsouzení k smrti a překonávání zdánlivé nesmyslnosti bytí. To by byla voda na jejich mlýn. Co však chci říci já?

Nebýt všech lidí okolo mne, nebyl bych dnes tady takoví jaký jsem. Lidé jsou to, co mě dalo prostředí k růstu. To prostředí mohlo být určitě jiné. Jenže co vlastně bych cítil, kdybych přišel o blízké? Prázdnotu? Opuštění? Nesmyslnost bytí a existence? Nesmyslnost žití "vpřed"? Narušení do té doby stabilních základů? Rozvrat svých závislostí a vazeb? Nedostatek potvrzení z okolí? Slabost?

Jak se s něcím takovým vlastně má člověk vyrovnat? Ano, tak věci chodí. Tak to bývá. Opravdu? Nutně? Navždy? Je v tom bezbranost. Jedna z mála věcí, kde nemáme žádnou moc. Rodíme se bezmocní a bezmocní jsme i v případě smrti.

Žádné komentáře: