úterý 9. září 2008

Já, mraky a bůh


Má to moje snaženíčko nějaký účel? Umím už tolik věcí, tolik věcí jsem již pochopil, už jsem i něčím malým přispěl, už jsem i něco udělal. Ale proč? Jaký je můj osud na této planetce střední třídy v chvostu mléčné dráhy. Význam mého snažení je možná jen takový, jaký mu ho sám přisoudím.

Někdy mám touhu se jen tak schoulit do kouta místnosti, daleko od světa. Né kvůli strachu. Nebojím se. Vím, že dokážeme mnohé, pokud chceme. To schoulení je přiblížení klidu. Té věčné otázce bytí. K tomu místu, kde snad pramení aspoň trocha pravdy.

Je to chvíle, kdy hledám sám sebe, chvíle kdy jsem sám se sebou. Jen modré nebe a já. Nebe nepečuje, nebe plyne, já nepracuji, jen pluji. Prázdný by byl den bez chvíle na sebe, bez chvíle na tebe.

I když to naše snažení působí komicky, tak je celkem příjemné. Levá střídá pravou, pravá levou, jeden mrak a potom druhý. Jen tak.

Žádné komentáře: