Knowledge is power

Knowledge is power. Information is liberating. Education is the premise of progress, in every society, in every family.

Kofi Annan

Popisovat jevy a nehodnotit je

"Popisovat jevy a nehodnotit je, představuje nejvyšší formu lidské inteligence."
Jiddu Krishnamurtiho.

Trubky v tržní drtičce

Představme si skupinu lidí (říkejme jim trubky) v mírně idealizovaném a uzavřeném prostředí. Trubky pracují za pakatel 14 hodin denně, výplata sotva na jídlo a přitom s tím nemůžou nic udělat.

Jak se to všechno stalo? Trubky se narodily, rodina chudá, peněz málo. Od mládí začaly pracovat ve velké fabrice, která požaduje neustálý fyzický výkon 14 hodin denně. Ve firmě se vyrábí potraviny, které v regionu společnost zpětně distribuuje. Odměnou pro zaměstnance je pakatel, který trubky utrácí za naprosto základní suroviny.

Společnost je to veliká a díky zneužívání pracovní síly pracuje velice efektivně a levně. Proto její potraviny jsou v distribuční síti velice, ale velice levné. Kdyby nedejbože trubka zmoudřela a chtěla si založit konkurenční podnik, nemohla by nízkým cenám konkurovat. A bude-li mít ceny drahé, nikdo si u ní zase nic nekoupí. A tak se zdá, že jsme v kruhu.

Trubky nemohou začít podnikat, protože by se neuživily. Nemohou ani přestat pracovat za pakatel, protože by opět neměly na jídlo. Poté co velká společnost přišla na tamní trh, nejsou staleté způsoby obživy trubek již dále možné a trubky se dostávají do spirály, ze které není úniku.

Ha! V čem je podle vás chyba v této úvaze? A je tam vůbec nějaká? Jsou podle vás někde na světe trubky?

Sociání spravedlnost, druhý díl

Představme si, že by část naší společnosti tvořili geneticky vylepšení lidé (superlidé), kteří jsou 5x silnější a 5x lépe jim to myslí. Jaký to bude mít vliv na jejich úspěch v naší tržní ekonomice?

Představte si, že jste ředitel firmy. Hledáte někoho na vysokou pozici. Koho zaměstnáte? Někoho, kdo je průměrný, anebo kdo vyniká, pálí mu to, vydrží déle pracovat a ještě umí svůj pracovní čas efektivněji využít? Chcete-li aby vaše firma prosperovala, zvolíte patrně druhou variantu. Tím se naši superlidé dostali na veškeré vysoké posty v celé společnosti.

Pro ty slabší byly vyhrazeny horší práce a především daleko nižší platy (přecijen je jejich výkonost minimálně 5x nižší než u superlidí). Zcela přirozeně zazněly argumenty, že když je člověk 5x méně výkonný, má dostat také 5x méně peněz (za stejnou dobu totiž vyrobí sotva pětinu zboží). K tomu všemu se superlidé také 5x rychleji množí. Brzy získali nadpolovic populace, prosadili se do úřadů, do politiky, do nejvyšších funkcí. Nikdo jim nemohl konkurovat a proces se zdál zcela legitimní. Nehledě na to, co se bude dít dále, jak budou superlidé upravovat legislativu a svět okolo nás, pojďme se podívat na naše původní téma - sociální spravedlnost.

Lidé 5x schopnější si podle současného nastavení ekonomiky zaslouží mnohem lepší platy, za které si mohou žít nadpoměry. Také se dostanou ke všem zajímavým a pohodlným pracem. My ostatní nemodifikovaní se stáváme zbožím dobrým na nejhorší práce, prestože i v těch by nás superlidé válcovali svou výkonností (což ještě snižuje náš plat). Naše hodnota na trhu práce se stala děsivě nízká (méně než pětinová oproti superlidem). Superlidi nikdy nepřekonáme, nikdy nebudeme výkonnější, neboť jejich výkonnost je dosažena změnou jejich genomu.

Jak se s tím popere váš pohled na sociální spravedlnost?"Zaslouží" si superlidé opravdu lepší platy a pohodlnější zaměstnání? Zaslouží si ostatní lidé pracovat u lopaty za tržní almužnu? A co vlastně znamená zasloužit si plat?

Heslo dnešního dne je VATA

Ano prosím pěkně, vata je neprosto esencialní složka každé diplomové práce.
Čím více vaty cukrové, textové, vtipné, obecné, vláčné, nekonečné, tím více vaše DP bobtná a zdá se, že máte opravdu co říct.

Bohužel zdáni klame, protože enormní množství vaty svědčí pouze o tom, že

prostě nevíte, co chcete říct a jak to říct srozumitelně.

Vata je věc, proti které se vyplatí bojovat!

Vyhlašuji válku VATĚ

Sociální spravedlnost poprvé

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč africký rolník pracující 5x tvrději než vy, dostane jako odměnu za svou práci 5 korun za den, namísto vašich 800,-? Přijde vám to spravedlivé?

Toto je velice hluboká otázka, která se týka přerozdělování majetku mezi lidmi. Na horním případě většina lidí cítí něco špatného. A Příklady mohou být i jiné. Jeden známý se týka Tigera Woodse, světoznámého golfisty a sociální pracovnice paní Jane Jason. Jane celé své mládí strávila tvrdým studiem, absolvovala střední i vysokou školu s vyznamenáním. Denně pracuje 10-12 hodin, obětuje práci vše a dělá ji opravdu dobře. Tiger Woods je jistě vynikající golfista, k čemuž přispěl i fakt, že byl obdařen mimořádným talentem. Denně trénuje, ale určitě nevěnuje svému golfování tolik času a úsilí, co Jane.

Ve výsledku má však plat, který i více než stonásobně převyšuje plat Jane. Je to podle vás spravedlivé? Pakliže opět cítíte pochyby, zda ano či ne, zamyslete se nad vaším pojetím spravedlnosti.

Protože přerozdělování majetku je to, co hýbe světem a ekonomikou. Není žádný jasný recept na spravedlnost, vytváří si jí lidé a ti za ni také nesou odpovědnost.

Časem se možná dostanu k formulaci vlastního názoru na tuto otázku, ale zatím v tom nemám vůbec jasno. Snad jen naznačím, že mi je sympatický pohled Johna Rawlse.

Práce? Seberealizace zaprvé.

A co, že ze mě bude, až skončím na škole? "Neuč se, život tě naučí ...". Taky se vám příčí toto zjdenodušující heslo?

Je to rozdíl mezi českou a americkou mentalitou řekl bych. Ten cynismus z vývoje života a z toho, že to je vždycky nakonec "na prd". Mám však pocit, že to je více projekce osudu, než jeho nutný vývoj. Před revolucí to bylo opodstatněné, ale dnes?

Říkám si, vždycky můžeš začít podnikat a vytvořit si vlastní práci a dělat to, co opravdu chceš. Práce nemusí být stereotyp, koneckonců nemusím být ani programátor, můžu dělat cokoliv. A to je velká volba a velká výzva - jít za svým cílem a snažit se jej naplnit.

Člověk totiž jako obvykle musí umět vzít svůj život do svých rukou. Chci něčeho dosáhnout, tak hurá do toho, chci něco změnit, můžu to udělat přesně teď a tady. To co můžu změnit je všechno, co je tady. Možná mi to 10x nevyšlo, ale já to budu zkoušet stále, protože chci.

A tak každý pesimista, který říká, že práce musí být šedá, otravná a špatně placená, nechť si sám žije v této projekci. Já vím, že nemusí. A navíc, vždycky můžu podnikat a tuto práci si vytvořit. Podnikání je vůbec velká možnost seberealizace, která tu před listopadme 89 taky nebyla. Hurá :-)

Nevím, co chci

Chci, chci, chci... co? A proč? A kdo to chce?
Pořád žijete v omylu, že to, za čím jdete, je to, co chcete doopravdy?

Naše mozky ovládají dobře dovednost zaměření pozornosti. Pozornost ostříme, když vyhodnocujeme to, co vidíme, píšeme písemku nebo řešíme přechod přes silnici. Podobně umíme cílit svou pozornost i při dosahování jiných cílů. Co to ale jsou ty naše cíle a odkud se berou? A proč máme zrovna tyto cíle? Proč né jiné?

Jistě víme, že každý má ty své ... krátkodobé, středně i dlouhodobé. V prvé řadě je vždy třeba cíle umět seřadit podle priority. Následně vybereme ten "nej", za kterým se můžeme vydat (například do samoobsluhy pro 5 rohlíků). Při vyhodnocování cílů nám "pomáhají" naše emoce a pocity.

• Mám hlad -> čas si něco ulovit v obchodě
• Je mi smutno -> čas někomu zavolat
• Někdo mě urazil-> čas ho taky urazit
• Myslím, že miluji -> čas být hodný a dobrý a potěšit druhého

V závislosti na okolonostech se pořadník našich cílů neustále přeskládává. To je vývoj, řeknete si. Ale jsou cíle, které v daný okamžik považujeme za prioritní skutečně naše? Přemýšleli jste někdy nad ovládáním lidí? Vnutit lidem myšlenku a přesvědčit je o něčem, že to je právě to, co chtějí je přeci něco, co vidíme denně (reklama, manipulace s lidmi okolo nás, říkání polopravd). Zblbnout člověka umí zkrátka kdeco a kdekdo.

Tedy znovu. Sleduji-li nějaký prioritní cíl, nemusí jít nutně o něco, co chci, ale spíše o to, k čemu mě kdo přesvědčil, okolnosti dovedly, pudy donutily. Nyní nemluvím o situaci, kdy člověk vědomě změní svůj názor v závislosti na pádných argumentech druhého. Mluvím o situaci, kdy je člověk veden touhou svých emocí k daným činům a není schopný obezřetné kontroly svého konání.

Kdo kdy neznal pocit po hádce, kdy si vyčítal, že jednal přílis impulsivně, přesto v daný okamžik neuměl sám sebe ovládnout a konal vědomě tak, jak to sám "vlastně" nechce.

Tak kde je ono slavné ego, pokud neumí sledovat své cíle a priority? Pokud je neustále regulováno okolím, pudy, emocemi? A nakonec ty naše cíle, je to vůbec to, co nás charakterizuje? Možná že ani ne. Ale potom, co tedy odráží naši podstatu?