pondělí 9. června 2008

Léto zas odešlo, jako by ho nebývalo

Arsenij Tarkovskij

Léto zas odešlo,
jako by ho nebývalo –
u pece je opět teplo,
jenže to je tak málo –

vše co státi se mohlo,
jak ten list pěticípý –
přímo do dlaně mi spadlo,
jenže to je tak málo –

naplano nevyšlo
ni dobro, ni zlo –
zářivým plamenem všechno to plálo,
jenže to je tak málo –

osudu laskavé křídlo,
život můj chránilo, střehlo –
vše se až příliš mi dařilo,
jenže to je tak málo –

listy to nesežehlo,
větévky nepolámalo –
den průzračný opět jak sklo,
jenže to je tak málo.

Sartre

Humanistický existencionalismus.
Člověk je odsouzen ke svobodě.
Základem vnímání je subjektivita.
My jsme mírou norem a morálky.
I kdyby bůh byl, nezbaví nás to naší zodpovědnosti.
Myslím tedy jsem.
Nenechejme se vést jen svými pudy, za vše odpovídáme.
Existence je před podstatou.
To kým jsme, je dovršeno až na závěr.
Naše činy nás utváří.
Jsme sebeprojekcí a sebeprojektem.
Člověk je absolutně odpovědný a nemůže překročit svou subjektivitu.
Nerezignovat, nepřijímat okolní jen pro pohodlí a nestávat se věcí.
Vítězit spíše nad sebou než nad světem.

(z přednášek a poznámek Filosofie pro nefilosofy na FSS MU Brno)