Přes všechny racionální snahy někdy přicházejí. Trvají půl dne, tři dny, proměnlivě. Nemají jasný jmenovatel, je to jen zhmotněný strach o sebe sama. Bolí u břicha a nedají se ovládat. Ať si mozek mluví, co chce, ten pocit tu je a chodí okolo, svírá vnitřek a dělá den nesnesitelným.
Tyhle pocity mají své semínka, myšlenky, ze kterých rostou a kde se nabaluje podvědomí, které je zintenzivňuje a nedá spát. Ovšem i když ty semínka často najdu a často prožiju a opravím nebo jinak uzavřu, pocit se neztratí.
Je to divný pocit nemít pod kontrolou vlastní tělo. Navenek ovládnout jde, ale prožívání uvnitř schránky se ovládá velice ztuha. Trochu to jde, ale né moc.
Když nad tím tak přemýšlím, tak deprese člověka v různých formách a mírách provází celý život. Většinou jsou pečlivě uzavřeny a schovány. Moc o nich nemluvíme, ale jsou tu. Přesto stále věřím v to, že klíč k jejich zvládnutí jsou níže popsané techniky sebepřijetí, konstruktivismu, proaktivity a odpovědnosti za svoje činy.
Tyhle pocity mají své semínka, myšlenky, ze kterých rostou a kde se nabaluje podvědomí, které je zintenzivňuje a nedá spát. Ovšem i když ty semínka často najdu a často prožiju a opravím nebo jinak uzavřu, pocit se neztratí.
Je to divný pocit nemít pod kontrolou vlastní tělo. Navenek ovládnout jde, ale prožívání uvnitř schránky se ovládá velice ztuha. Trochu to jde, ale né moc.
Když nad tím tak přemýšlím, tak deprese člověka v různých formách a mírách provází celý život. Většinou jsou pečlivě uzavřeny a schovány. Moc o nich nemluvíme, ale jsou tu. Přesto stále věřím v to, že klíč k jejich zvládnutí jsou níže popsané techniky sebepřijetí, konstruktivismu, proaktivity a odpovědnosti za svoje činy.
Žádné komentáře:
Okomentovat