Veromáčka - Otrava, 21:59:53:slova su hlupy nastroj
Veromáčka - Otrava, 22:00:01:royhodla som sa ich vzdat
Veromáčka - Otrava, 22:00:29:odteraz budem tri dni hovorit iba to co povazujem za naozaj dolezite
Veromáčka - Otrava, 22:00:34:ziadna vata
Veromáčka - Otrava, 22:00:39:do piatku
Veromáčka - Otrava, 22:00:50:okrem skautikov na zborovej rade
Veromáčka - Otrava, 22:00:59:paneboze to bude osviezenicko
-------
Tak jaký je teda význam slov a nebylo by nám lépe bez nich? Analýzo pojď k nám.
Napadá mě několik důvodů proč mluvíme:
- Předání konkrétní informace
- Budování sociálního statutu
- Plácání bezduché tzv. "z nudy"
Tak to první se týká čisťe předání informace. Přednáška, pracovní záležitosti, co nejkonkrétněji s důrazem na obsah slov. Mluvím abych předal, poslouchám, abych pochopil, naučil se.
Ve druhém nejde tak ani o to, o čem mluvíme, jako spíše o to, s kým o tom mluvíme, zda mu nasloucháme, zda se na něj soustředíme a také jak na něj zareagujeme. To "o čem mluvíme" je do jisté míry vedlejší. Spíše jde o vyjádření podpory, soucitu, zájmu. Tímto druhem komunikace také přímo působíme na své sociální postavení (vyjádřujeme city, zájem, blízkost).
No a třetí případ je takové plácání neplácání, které zaplní trochu nudy, trochu času, trochu prázdna. Mluvíme aby řeč nestála, aby nebylo trapné ticho, abychom se bavili a smáli, aby se něco dělo. Nejde o sociálno, nejde o informace, jde o zbavení se nudy.
Pokud někde šetřit, tak bych řekl, že na trojce, alespoň na té její znuděné verzi "nemám co dělat, tak mluvím". Ta nás zbytečně okrádá o čas.
Jako u každé činnosti, mělo by i slovo být zavnímáno. "Vím, že mluvím a to, co říká má smysl." Nejde o to mluvit jednu moudrost za druhou, jde o to si být vědom toho, co říkám a snad i proč to říkám. I když u té trojky je to tak na hraně, protože humor staví na trochu jiných bezprostředních základech.
V titulku stojí "slova jsou hloupý nástroj". Tak ona především nejsou sto předat tu všehomíru informací, co nám proudí smysly do těla. No bodejť, však to není výstup nervové sběrnice, po které právě tyto informace tečou. Je to brutální redukce, převodník, překladač.
Na vstupu jsou smysly, náš rozum, emoce, úvahy a na výstupu jediný primitivní kanál = slovo, které po internetu nemůže být doplněno ani mimikou, intonací atp. Stává se prostým, kusým, opuštěným slovem s tisíci významů, kontextů, barev. Nemějme mu to za zlé. Ono za to nemůže.
A jen tak na okraj, máme snad nějaký lepší nástroj na přenos informací o tom, co se v nás děje? Zatím o něm nevím.
Žádné komentáře:
Okomentovat