úterý 9. září 2008

Já jsem přece taky fajn!


"Hej já jsem tu taky, se mnou je taky sranda, já jsem taky fajn, hezký, mladý, ja vám taky rozumím. Já k vám přece taky patřím, lidé. Tak kde je kdo? Kam všichni utekli? Kam se všichni ztratili?".

"Možná totiž nejsem tak fajn, jak bych chtěl být. Možná se mnou není ani taková legrace. Možná jsem spíš dotěrný a otravný. Možná se mi nikdy nic pořádně nemůže podařit. Možná nejsem vůbec hezký, ani mladý, ani chytrý. Proč jinak by byli všichni najednou pryč."

Je to výjev skoro jako z malého prince. Princ stojí na hoře a volá "haló, je tam někdo, hledám kamaráda". A odpoví mu jenom šumící vítr v dunách.

To nejvíce co můžeme ztratit je láska k druhým. To nejvíce co můžeme provést je začít příliš rozlišovat, příliš polarizovat, hrát hru na různé. Člověk je ale jenom jeden a každý si zaslouží lásku a respekt. Bez nich nebude schopen nikdy rozvinout svou osobnost, protože bude zmítán pocity, které jsem uvedl v úvodu.

Pro druhé

Žádné komentáře: