Přemýšleli jste někdy na tím, kolik času jste strávili ve fázi, kdy se vám nechce a "nemůžete se dokopat" a přesto to tak tlačí na svědomí? U mě to budou tisíce hodin. Tisíce hodin, co jsem věděl, že něco musím, ale tak příšerně se nechtělo, že jsem hledal jakoukoliv jinou aktivitu, abych to nemusel dělat. Přijde mi, že čas strávený těmito únikovkami je naprosto vyhozený. Buď něco mám (chci) udělat, tak to udělám, anebo nemám (nechci) a pak to nedělám. Něco mezi je jen napínání dušičky.
Jako dobrý beru říct si na rovinu, co chci nebo nechci udělat a řídit se tím a taky smířit se s tím. Pokud něco dělat chci, tak ať to dělám, ale pokud ne, tak bych se tím taky neměl frustrovat. Často mívám zváštní pocit, že něco neplním, nestíhám, nedělám, ale přitom ani nevím co, ale ten pocit tu pořád visí. Zapomněl jsem na něco?
Proto je dobré si umět naplánovat, co chci kdy stihnout a jet podle toho.
Odbočka k nudě - nuda je nejhůře využitý čas, který si vůbec můžeme představit. Nuda neexistuje, sami si ji vytváříme. Kolikrát člověk tráví odpoledne nicneděláním, bezduchým surfováním, chatováním a nakonec je z toho jenom otrávený. Je to takový zvláštní nekonečný cyklus v nicnedělání. Jakoby existovala hráz energie, kterou se nám nechce vydat na změnu stavu (vyjít ven na kolo, otevřít knihu, pustit se do práce atp.) a tak se jen tak poflakujeme. Přesto však je to právě to nejlepší, co můžu udělat.
Překonat tu hráz a být aktivní a otevřený k životu.
Jako dobrý beru říct si na rovinu, co chci nebo nechci udělat a řídit se tím a taky smířit se s tím. Pokud něco dělat chci, tak ať to dělám, ale pokud ne, tak bych se tím taky neměl frustrovat. Často mívám zváštní pocit, že něco neplním, nestíhám, nedělám, ale přitom ani nevím co, ale ten pocit tu pořád visí. Zapomněl jsem na něco?
Proto je dobré si umět naplánovat, co chci kdy stihnout a jet podle toho.
Odbočka k nudě - nuda je nejhůře využitý čas, který si vůbec můžeme představit. Nuda neexistuje, sami si ji vytváříme. Kolikrát člověk tráví odpoledne nicneděláním, bezduchým surfováním, chatováním a nakonec je z toho jenom otrávený. Je to takový zvláštní nekonečný cyklus v nicnedělání. Jakoby existovala hráz energie, kterou se nám nechce vydat na změnu stavu (vyjít ven na kolo, otevřít knihu, pustit se do práce atp.) a tak se jen tak poflakujeme. Přesto však je to právě to nejlepší, co můžu udělat.
Překonat tu hráz a být aktivní a otevřený k životu.
Žádné komentáře:
Okomentovat