Mohlo by se zdát, že je obecně přijímané a respektované domga "vrána k vráně sedá". Drobný problém však cítím v tom, že ti lidé, kteří jsou sociálně zdatní, tak na sebe nabalují tuny jiných a sociálně méně zruční pak zůstávají "opuštěni".
Lidé mají málo času a snaží se jej optimalizovat tak, aby mohli být s těmi nejbližšími, nejpodobnějšími či nejpřitažlivějšími. No a co?
No a nic. V zásadě každý toho svého stěstí strůjce, nicméně tento přístup může v celé společnosti vytvářet hloučky osamělých, kteří se dostanou do situace odkud se jim samotným špatně dostává ven.
Celý problém možná tkví také v tom, jak přistupujeme k pobytu s druhým. Je to čas, který věnujeme jemu, anebo spíš čas, ve kterém očekáváme něco od něj pro sebe.
Člověk by se neměl sám brát jako osobnost jednající pouze pro své pořeby. Jsme součásti lidstva a to neznamená jen přijímat a naplňovat své potřeby a slasti. Naše druhá podstata by měla být také v solidaritě, ohleduplnosti a podpoře všech ostatních zúčastněných.
Svět není velký obchod, ze kterého si kupuju a beru, co mi chutná. Musím také přispívat.
Vyhledávejme stejné, pečujme o různé.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat