Teorie Emo je takový pokus o to zachytit rozpor v hlavě = jedna mince jsou pocity a druhá racionalita. Pokusím se poukázat na to, jak tyto přístupy ovlivňují proces rozhodování o čemkoliv, co přes den děláme.
Tedy, co je to Emo? = všechno to intuitivní, podvědomé, citové, vjemové (štěstí, nadšení, zklamání, podráždění, smutek, arogance, napařování, podceňování, komplexy atp.). Emo je tedy jakýsi guláš vjemů a emocí. Naproti němu stojí racionalita, tedy rozumový úsudek na základě dostupných informací. Obvyklý styl uvažování nás lidí je jakýsi mix obou přístupů, často velice divoký.
Emo by se možná dalo nazvat jakýmsi intuitivním přístupem k řešení problémů. Něco zevnitř nás jakoby tlačí do určitého chování. Někdo mi ublíží, cítím chuť mu to vrátit. Někdo mě potěší, cítím chuť darovat, někdo mi není sympatický, cítím chuť se mu vyhýbat, někdo mě urazí, cítím chuť ho pomluvit u jiných. Takto pracuje Emo.
Emo častokrát jednostraně zesiluje fakta a vytváří tak třeba bloky vůči druhým lidem. Například když nás někdo naštve, tak jsme schopni si to s sebou nést roky. Roky se proto trápíme. Navíc ona intuitivnost často vede k sebestřednému přístupu k řešení problémů. Prostě intuitivně hájíme spíše sami sebe, než "blaho pro všechny".
Emo je silně podvědomé, mnoho lidí jej neracionalizuje, prostě jej bere jako svou součást a řídí se jeho radama (tedy pocitama). To však může být hodně nebezpečné nebo minimálně neohleduplné k ostatním. Proč?
Mnohdy nejoptimálnější řešení prostě nezacítíme, je zapotřebí přistoupit k problému zvenku a začít ho řešit rozumově. Kdo z nás se někdy okázale neurazil nebo nepohádal? Přitom právě ona hádka, či gesto uražení problém nevyřešily, ale byly pouze vyústěním našich emocí. Racionální přístup se často obejde bez těchto emocí a negativ.
Rozumnost naproti Emu funguje jinak. Snaží se objektivně postihnout situaci a rozhodnout se na základě známých faktů (tedy ne v závislosti na osobní antipatii k někomu, podrážděnosti atp.). Je otevřená diskusi i pochybování, je možné předkládat pozměňovací návrhy a řešení se může postupně krsystalizovat. Je možné s ní vést debatu.
Rozhodnutí samozřejmě může být nakonec špatné, i když použijeme rozumový přístup, ale je to alespoň uvědomělé rozhodnutí.
Co to všechno znamená? Že emo je nějaká stvůra? To určitě ne. Díky Emu cítíme svět a máme s ním kontakt, je to takový první způsob zavnímání. Zatím v tom nemám příliš jasno, každopádně bych to celé shrnul asi takto = Emo je dobrý sluha, ale špatný pán. (sluha v rukou racia :)). Každopadné tato polemika je brutálně jednostranná, to říkám narovinu :-). (jako fanda racia).
Tento text vznikl na čundru v Černé Hoře (doplněn v Brně) během velice krátké chvíle a odráží pouze to, co mi proudilo v ten okamžik hlavou do ruky až na papír. V textu je řada nepřesností a logických nekonzistencí. Zkuste jej proto brát pouze jako jakousi impresi.
Žádné komentáře:
Okomentovat