pondělí 18. srpna 2008

Nedotknutelnost lidí je základní hodnota

Lidé si často nárokují více, než jim patří. Ať jde o majetek, blízké lidi a jejich čas, služby druhých, peníze ... Proč se to děje a je to ono nárokování vůbec košér?

Každý člověk má svou mezcizitelnou integritu a důstojnost. Tu mu nikdo nemůže odcizit ani si ji přivlastnit. Nepřistupujme na tuto hru, pokud ji po nás někdo chce a sami ji také nehrejme.

Není možné si nic nárokovat od druhých = čas, náklonost, pozornost, službu, dar ... Proč tedy tyto věci tak často vyžadujeme? Především je to asi určitá forma lenivosti a chtíče. Touha po tom mít a přitom nic nemuset udělat. Možná je v tom guláši zamíchaná i přílišná uvázanost na své okolí. Neustálá nutnost reflexe a dokazování si navzájem uznání a přijetí. Lidé zkrátka prahnou po tom, aby je druzí brali a toto braní se projevuje právě časem, který jim druzí dají, jejich dary, službami. Vynucování těchto komodit je tedy jakýmsi uznávacím procesem. Je to ale zamotaný kruh plný závislosti, dokazování, žárlení, nakonec i hádek ... pryč odsud.

Každý má právo nakládat se sebou samým (svým časem, službami, nákloností) zcela dle svojí libosti a nikdo mu to nemůže mít za zlé. (pokud zrovna někoho nezapíchne :)).

Jsme-li pevni v sobě i ve svých cílech, tak můžeme více energie věnovat opravdu prosociálnímu ( a ne závislému ) jednání, tedy rozvíjení toho druhého.

Tento text vznikl na čundru v Černé Hoře (doplněn v Brně) během velice krátké chvíle a odráží pouze to, co mi proudilo v ten okamžik hlavou do ruky až na papír. V textu je řada nepřesností a logických nekonzistencí. Zkuste jej proto brát pouze jako jakousi impresi.

Žádné komentáře: