Často slýchám známé rčení "žijte v přítomnosti". Duchovně vyspělý člověk přece v přítomnosti tráví celé své mládí, celé stáří a taky tu mezeru mezi tím. Osvícení lidé jsou koncentrováni na tady a teď. V teď tráví spánek, sprchu, školu, všecko. Už dlouho mi na této koncepci něco nehraje.
No jo, to je pořád samé být přítomným okamžikem, "když jím, tak jím, když spím tak spím". Jenže milí osvícení, jak byste potom chtěli přemýšlet? Jak byste chtěli plánovat svou činnost? Jak byste se chtěli učit ze svých zážitků? Jak byste si chtěli vybavovat obličeje známých? Jak byste chtěli tvořit? U všech těchto činností trčí pozornost uvnitř hlavy, uvnitř mysli, nikoliv tady a teď.
Když totiž myslíme, tak přesměrováváme pozornost z proživání venkovního světa na mentální činnost. Častokrát používáme zkušenosti z paměti, mentální návyky, různé asociace a logickými postupy odvozujeme závěry. Dejme tomu, že mě trápí příklad z formálních jazyků a automatů ve škole. Doma nad tím sedím a vzpomínám, jak jen to na té přednášce říkali, jaký postup volili, co říkal učitel u této kapitoly. Ha, nejsem v přítomnosti!
Následně jdu do obchodu a u regálu s mlíkem vzpomínám, co nám chybélo doma v ledničce a co jsem snědl včera. Ha, nejsem v přítomnosti! Nakonec večer usínám a plánuju si, jak si zítra uspořádám den, abych stihl vše potřebné a plán byl efektivní !Ha, opět nejsem v přítomnosti!
Pokud nějací duchovně vyspělí zvládají řešit kaźdodenní starosti bez jediného zavzpomínání, propojování starých a nových myšlenek, analýzy svých kroků, tak já teda ne.
Kdybych se přecijen donutil a žil jen přítomnou činností (tj. seděl na židli a civěl), tak stejně jednou budu muset vstát. A kam asi půjdu, když nad tím nesmím přemýšlet? Eh... asi nikam, tak si tu dosedím do hladovky. Každé plánování je totiž čas strávený se svou pozorností tam hluboko v mysli mimo realitu.
Žádné komentáře:
Okomentovat