pátek 17. října 2008

Pročpak mi slibujete po mý smrti nebe?


Lidé věří, že něco má být, mělo by být, že to zúčtování je jen předzvěst velkého "po". Nojo, ale všechny ty víry, naděje, co z toho je ověřitelné? Důkazní břemeno leží na straně víry a z jejich tábora sem moc rozumných vysvětlení nepřichází.

Pokud mě někdo má přesvědčit, že je bůh, musí to dokázat. Apriori nevěříme, důkazní břemeno leží na tom, kdo něco tvrdí a chce nás o tom přesvědčit. Stejně jako bez důkazu neuvěřím ve spočetnost racionálních čísel, neuvěřím ani v boha. Můžu jen doufat.

Budeš makat, budeš se snažit, budeš žít počestný a dobrý život a pak? V bolesti nebo v naději, s dobrým nebo trpkým pocitem, obklopen blízkými nebo sám, umřeš. Jedna mozková funkce odejde po druhé. Ztratí se paměť, schopnost promluvit, ovládat tělo, postupně se odpojí všechny smysly, které nám pumpují do vědomí informace z okolí a nakonec se propadne i samo vědomí do věčného zapomnění. Jakoby jsi pomalu usínal a už se nikdy neprobudil.

Všichni dávají pouze důkaz slibem. Věř nám, po smrti bude príma. Jak vy to jen víte pane? Paní? Vy už jste tam byli? Tak jak to víte? Nebyli. Nevíte. Věříte, doufáte.

Kryton: Jistěže existuje křemíkové nebe, ostatně kam by přišli všechny budíky a kalkulačky?
Rimmer: Počkej Krytone, to vaše křemíkové nebe, to je něco jako lidské nebe?
Kryton: Ale jděte pane Rimmre, to si jen lidé vymysleli, aby se nezbláznili.

5 komentářů:

Mabfred řekl(a)...

Žblebte, slyšels někdy o termínu "sázka na Boha"?
-Elf

Žblebt řekl(a)...

Neslyšel, co to obnáší? A jaký je kurz?

Ladislav Bárta řekl(a)...

Měl jsem tu pěkně dlouhý, nejspíš kvazisofistikovaný komentář o typech zkušeností, racionalitě, jejích hranicích a různých typech percepce fyzického či metafyzické jsoucna. Ale nějak se to neuložilo, Bůh tomu asi nechtěl. Takže něco méně optimistického.

Bergman, Sedmá pečeť, Antonius Block.

Is it so terribly inconceivable to comprehend God with one's senses? Why does he hide in a cloud of half-promises and unseen miracles? How can we believe in the faithful when we lack faith? What will happen to us who want to believe, but can not? What about those who neither want to nor can believe? Why can't I kill God in me? Why does He live on in me in a humiliating way - despite my wanting to evict Him from my heart? Why is He, despite all, a mocking reality I can't be rid of?

Žblebt řekl(a)...

To je prave skoda Lado, ten tvuj komentar s typy poznani by me zajimal :-)). Hlavne to, co jsi zminil = hranice racia, protoze to jsou vlatne hranice mozku a poznani obecne. Ale i k pocitovani viry pouzivame mozek, nic jineho. Takze kudy dal?

Ladislav Bárta řekl(a)...

Jde asi hlavně o typy zkušeností, které dokážeme jakožto lidští tvorové zakoušet.
A ratio je prostě jen pomůcka pro nakládání s nimi. Tedy jistý proces, kterak podněty analyzovat a kterak s nimi pracovat. Není to něco, co by v sobě přenášelo latentní možnost dokonalého poznání a porozumění, patrně není schopno zajistit ani poznání bezrozporné, viz "vztah" teorie relativity a kvantové fyziky. Tedy veškeré ratio je softwarem na jisté úrovni a nabízí interpretaci a syntetické a analytické soudy podle svých možností, nic víc, nic míň.
Zkušenosti, které jako lidi zažíváme, jsou smyslové, emoční, spirituální či náboženské a snad i další. Nějak se s nimi vypořádává právě náš rozum, ale tak to samozřejmě nekončí. A to, že si s nimi rozum neporadí, o nich říká, jen to, že si s nimi rozum neporadí.
A mozek z neurologického hlediska používáme k nejrůznějším podnětům, ovšem to nic o ničem neříká. Mozkem pociťujeme třeba estetické vjemy, o nichž také rozum z velké části mlčí.