Každý si občas trochu posmutní, naleje vína, pustí hudbu k dokreslení a začne se trápit. Pro tu nebo pro toho, pro to nebo pro tamto. Scénář zná každý ze svého života. Někdy nás smutek doslova pohltí, sežere, ovládne mysl.
O smutku a podobných stavech se dá říci především toto:
O smutku a podobných stavech se dá říci především toto:
- Nepřináší řešení a nic nikam neposouvají
- Jsou neaktivní (nic nevytvořím, nic se nanučím, nic si neužiju)
- Není nám při nich dobře (fyzické bolesti, nepříjemné pocity)
A teď konkrétní příklad: něco nás naštve, třeba nám někdo projeví, že si o nás myslí, že jsme ošklivý. Po takové sprše přijdu domů, zavřu a rozjedu depku naplno. Jak to myslel? Opravdu jsem taky ošklivý? To je to tak vidět? ... a človék se topí a topí. Stav ale ničemu nepomůže, nic neposune, nedá zpětnou vazbu, problém nevyřeší a nám přinese jen nepříjemné pocity.
Racionálně vzato ze smutků nemáme žádny užitek a můžeme je s klidným svědomím zapudit a nepoddávat se jim. Chcete-li být smutní a jde to na vás, raději se věnujte něčemu, co vás učiní šťastnými. Lidé totiž primárné chtějí být šťastní, být sami sebou a být přijímáni takoví, jací jsou.
Žádné komentáře:
Okomentovat